Přes hory, přes doly a hlavně přes oceán
2011-08-12
Že to bude prý dlouhé cestování ... nevím kde kdo na to přišel. Člověk si užije krásných chvil čekání, ochutná pár letadlových delikates, nechá se vyvést z letištní haly párem chlápků se samopaly, rozčílí pár letištních úředníků, zkoukne nějaký film a aniž by se nadál, je v cíli. Dokonce ani na to psaní nezbyl téměř čas. Pravda očima někoho jiného by to mohlo vypadat jinak, ale teď tady cestuju já :-) Dobrá ušetřím vás dalšího pění ód na nádherné čekání a trmácení se světem a přejdeme raději k těm zajímavějším událostem dneška .... počkat, ono vlastně nic zajimavějšího nebylo :-) Tedy pokud vynechám mé obvyklé lapálie se ztracenými a zapomenutými věcmi, což už ke mně tak nějak prostě patří. Inu nic, aspoň bude mít ten kdo našel veškeré mé připravené čtivo v Ruzyni na lavičce radost a ten foťák s baterkou, který zůstal omylem doma ve skříni se taky nebude zbytečně chudák trmácet půlku světa. Co by to taky dělal, foťákům je přece doma nejlépe :-) Má to ale jeden malý háček, a to že bez foťáku nejsou žádné fotky. Tady je aspoň pár momentek zachycených telefonem:
Ještě drobný popis z faktografického hlediska: Prahu jsem dneska opustil letem AF1083 , který po necelých dvou hodinách zkončil v Paříži na letišti CDG. Tady mě čekalo téměř pětihodinové lelkování a čekání na další let. Lelkování, obzvláště s ozbrojenými složkami cizího státu, to já rád, takže došlo i na jedno náhlé a tvrdé vyklizení části letiště bandou chlápků se samopaly. O co ve skutečnosti šlo bohužel nevím, ale věřte mi že jsem neopustil halu bez "boje" :-). Po několika minutách byli zase všichni, bez jediného vysvětlení vpuštěni do dříve uzavřené části letiště a provoz opět klidně pokračoval dále, jako by se nic nestalo. Vojenské manévry člověka řádně vyhladoví a mě obzvláště, takže následovala fáze získávání potravy v místních fast food-ech. Ikdyž tuhle fázi bych radši nepopisoval. Frantíci se zrovna moc nepředvedli a ten suchý kus něčeho bych nenazval bagetou, ale prostě suchou houskou. Naštěstí to napravili po nástupu do dalšího letadla. Oběd byl delikatesní. Sice nevím co to přesně bylo a možná je to lepší i nevědět, ale chutnalo to skvěle. Hlavně to ale splnilo účel zahnání závistivých myšlenek na mé drahé kolegy, kteří mě během mých vojenských manévrů a nekonečného půstu kamarádsky zásobovali popisem a mms-kami z jejich právě probíhajícího debužírování kachny se zelím v jedné z vyhlášených "kachních" hospod poblíž naší práce. Teď, s plným žaludkem jim to ale už odpouštím :-) Vše nakonec ještě završila po příjezdu teta výbornou večeří, takže po vzpomínce na kachnu nezbyla ani památka. Jak můžete vidět, tak do Toronta jsem dorazil v pořádku a díky strejdově znalosti místních specializovaných obchodů i hned po cestě sehnal potřebné fotografické vybavení, takže zítra už na ostro:-)
