Nazývat dnešek "den první" je možná trochu nepřesné. Za prvé jsme z Ostravy vyjeli už v sobotu a navíc díky jedné noci bez spánku skloubené s časovým posunem jsou "dnešek" vlastně dny dva - neděle a pondělí. Ale dost matení čtenáře a pojďme si povědět, co jsme v tom zvláštním dvoudni vlastně dělali.
Pominu-li pár drobných zádrhelů, jako zapomenutý kartáček, ležérní vstávání a zmýlení si odletu o hodinu, tak jsme vlastně skoro bez problému dorazili akorát na náš let 13:15 z Prahy do Moskvy. Má očekávání ohledně společnosti Aeroflot byla podle všech referencí a z doslechu nevalná, ale ukázalo se, že jde jen o pomluvy a nebo zastaralé informace. První let do Moskvy i ten následující po cca 5-ti hodinovém mezipřistání do Bangkoku byly z kategorie velmi dobrých - dobře vybavená nová letadla, žádné zpoždění, skvělé jídlo, ... aaa ty letušky :-) Jirka si navíc při letu do Moskvy užil komfortu bussiness class, když si s ním vyměnil místo jeden pán, toužící po společnosti jeho spolusedící. No, při následujícím letu si "pan ředitel" Jirka těžko zvykal na uzounká sedadla turistické třídy :-).
Po 18-ti hodinách v letadlech a na letištích, jsme v pondělí dopoledne kolem jedenácté místního času konečně dorazili do cíle, a nebo vlastně začátku naší cesty - prostě do Bangkoku :-)
Z letiště jsme ještě i s batohy okamžitě zamířili do centra k hlavnímu paláci (Wat Phra Kae), jenž jsme za 500 bathu prošmejdili - spolu s dalším snad milionem lidí. Bylo to spíš nekonečné přelévání se v davu, a to na rozpáleném slunci v 35-ti stupních. Ztěžka jsme se pak přemlouvali k dalšímu průzkumu, navíc když druhý nejznámější palác Wat Pho jsme našli zavřený. Trochu nás ale rozpumpovalo potkání extrémně levného tuktukáře, který nás za 20 bathu (= 13 kč) povozil po celém Bangkoku od Budhy k Budhovi a nakonec nás vrátil před Wat Pho, který se kolem páté hodiny už otevíral - spolu se svým 40-ti metrovým ležícím budhou.
Kolem šesté konečně nastal čas, kdy se dva totálně zplavení a uřícení evropané nezvyklí tepla dostali na hotel na známé baťůžkářské ulici Khao San Road. Zmíněná ulice je ale takovou větší a mnohem živější asijskou příbuznou stodolní :-). Nasáli jsme tedy atmosféru v jedné z přilehlých restaurací u nášupu kari a pak se odpočati vydali na průzkum vlakových spojů na zítřek.
O tom více ale až zítra. I o dnešku mám na srdci a na jazyky stohy dalších stránek (jako když jsem byl hlídačem málem připraven o foťák), ale kdo by to četl :-). Více detailů najdete v popiscích jednotlivých fotografií a zbytek upadne v zapomnění a nebo zůstane k povídání u piva :-). Takže prozatím dobrou noc a ahoj zítra.
![]() |
|
![]() |