Ráno se probouzím a veškeré obavy se potvrzují - kotník nateklý a chůze neschopný. Trávím tak celý den v posteli s nohou nahoře. Obvaz ssebou sice mám, ale sehnat v těchhle končinách led nebo cokoliv chladivého je prakticky nemožné. I voda z vodovodu tady teče jen teplá. Noha-nenoha, odpoledne musím vyrazit do Colomba, protože nad ránem mi to letí. Původně jsem si chtěl v Gette prohlédnout vojenskou pevnost, ale takhle jenom přeskakuju z autobusu na vlak a i těch pár desítek metrů se zastávkou pro banány na trhu se nechávám odvézt tuk-tukem. Se skaličenou nohou už to cestování taková zábava není, ale spíše utrpení. Při nemožnosti rychlého pohybu a zjišťování informací je to na houby. Zbytečně takhle přicházím v Colombu o dvě hodiny, když náhle mění kolej odjezdu vlaku a já to zjišťuju kvůli belhání pozdě.
Před půlnoci se dostávám kousek od letiště do městečka Negambo. Mám už všeho dost, a tak se za poslední rupie ubytovávám na 4 hodiny v jednom guest house na krátké prospání. Za úplně poslední rupky si pak nad ránem beru taxíka na letiště. Sice trochu předraženého, ale kvůli těm pár desetikorunám už nemám sílu smlouvat a stejně k čemu by mi ty rupie byly :-)
Let z Colomba do Dubaje probíhá celkem hladce, i když se zpožděním, které mně tentokrát ale vůbec netrápí. V Dubaji mám totiž na přestup přes 20 hodin. Původně jsem chtěl ještě navštívit nejmenší palmový ostrov, vychutnat si znovu večerní vystoupení dubajské fontány a v klidu se vyspat v hostelu nedaleko letiště. To `nedaleko` platí pro člověka se zdravými nohami. Navíc někteří si možná pamatujete, jak jsem si před devíti dny stěžoval na velké pěší vzdálenosti všech míst v Dubaji. Jakoukoliv snahu o opuštění letiště tak vzdávám a čeká mě dvacet hodin čekání na let do Prahy.
Doufal jsem samozřejmě v nějaký dřívější let, ale zjišťuju, že do Prahy se dá nejdříve dostat právě mým letadlem až zítra ráno v osm hodin. Popis těch 20 hodin, následného letu a cesty vlakem do Ostravy myslím není třeba. Za normálních podmínek bych si to užil, protože takové extrémní cestovatelské nepohodlí mám rád :-), ale tentokrát to bylo něco jiného :-(
|