Přihlásit


X
Zdolané vzdálenosti

4 987km
0km
16 496km
74km
793km

My Flightdiary.net profile

Florida

Deník
Cestou necestou
1 - Frrr za oceán
2 - Fort Lauderdale
3 - Miami
4 - Everglades
5 - DHL odpočinek
6 - Key West
7 - Biscayne Park
8 - Cape Canaveral
9 - St. Augustine
10 - New Orleans
11 - Bažiny Luisiany
12 - Rozlučka
13 - Cesta domů
Pontchartrain Bridge a bažiny Luisiany
2016-11-16

Den odjezdu se blíží a z New Orleans zpátky na Floridu je to skoro 1500km. Takže jsem vstal brzo, přesně na čas začátku podávání snídaně. V jídelně ovšem po snídani ani památky. Jenom na chodbě řádí slečna s koštětem. Asi dvacetiletá, štíhlá, enormně sexy slečna v úplých elasťácích, vysokých lesklých kozačkách a mohutné kožené bundě budí spíše dojem, že se právě vrací z nějaké párty, než že jde o zřízence hostelu. A tak se jí hodně opatrně ptám na snídani. Ještě že tak, protože jsem si pěkně naběhl. Jde sice opravdu o pracovnici hostelu, ale já si během celého pobytu v New Orleans nějak vůbec nevšiml, že jsem během cesty sem přejel do jiného časového pásma a je tudíž o hodinu méně :-). Snídani musím tím pádem oželet (i když slečna uklízečka mě obdarovala perníkem a baleným salátem :-) ) a s hodinovým předstihem vyrážím na cesty. Prvním cílem, pokud se tak vůbec dá nazvat něco, co jen přejedete a ani nezastavíte (protože to nejde), je most přes jezero Pontchartrain.

Jedete přes něj skoro 25 minut. V prostřední části nevidíte břeh ani na jedné straně :-)

Ještě do nedávna šlo o nejdelší most na světě. O prvenství ho připravili jak jinak než číňané. Ale i tak jde o úctyhodnou stavbu, přes kterou vám cesta trvá skoro půl hodiny. V prostřední části je břeh na obou stranách v nedohlednu a vy jen letíte nekonečnou vodní plochou :-). Po přejetí mostu jsem zamířil už na dobro na západ a mou jedinou dnešní zastávkou, ještě v Louisianě, jsou bažiny na Honey Island.

Nastupujeme do loďky, která nás bude dvě hodiny vozit po řece Pearl River a okolních bažinách.

Přijíždím těsně před vyplutím jedné ze tří výprav, které během dne pořádají. Na loďce strávíte s průvodcem přes dvě hodiny a plavba má dvě části. Nejprve bloudění bažinami mezi aligátory a následně vyjížďka po řece Pearl River. I tady ovšem mají zimní období s chladnými rány a aligátoři jsou aktivní až za tepla, takže výjimečně vyplouváme nejdříve na řeku.

V zákoutích řeky stojí kouzelná zapadlá stavní a nejde jen o opuštěné chaty. Lidé tady i přes všudypřítomné aligátory běžně žijí. Jedinou nevýhodou je prý poměrně časté shánění nových domácích mazlíčků, protože si na nich často nějaký aligátor pochutná :-). A že mají chlapci aligátoří apetit. Stačí kdekoliv zaklepat na hladinu, vystrčit klacek s párkem a okamžitě se vynoří dvě periskopická očka trčící nad hladinu, cílící přímo k svačince, která se zlověstným klapnutím čelistí zmizí ve zlomku vteřiny pod hladinou. Musím jen zopakovat, že to co mi na aligátorech příjde po mé Floridské návštěvě nejděsivější, je jejich obrovská rychlost a hbitost.

Z loďky není radno vystrkovat ruce ... stačí chvilka a aligátor už skáče a drtí zuby nad hladinou, vše připomínající potravu.

Na řece se pohybují spíše mladší aligátoři a ti staří pobývají v bažinách. Jednu dospělou samici, prý největší v okolí, tam i potkáváme, ale ostatní aligátoři už prý na zimu zahybernovali. I tak doufám, že si náš průvodce dobře pamatuje cestu z bažin, protože to vypadá všude stejně :-)

Po návratu na pevninu mi už nezbývá nic jiného, než jízda zpátky do Fort Lauderdale. Na zítřejší večer se chystá rozlučková akce, jenomže já to mám pořád dobrých 1400km, takže při zdejších enormně nízkých maximálních povolených rychlostech mám co dělat.