Toronto a jihozápad USA s GoGos

Cestou necestou

1 - Letem světem

2 - Toronto

3 - Niagára

4 - Jezero Ontário

5 - San Francisco

6 - San Francisco 2

7 - Cesta do L.A.

8 - Los Angeles

9 - Las Vegas

10 - Hoover Dam & 66

11 - Grand Canyon

12 - Antelope Canyon...

13 - Aspen

14 - Denver

15 - Závěr

Po nezvykle dlouhém spánku, nebuzen výjmečně budíkem, jsem se vydal dohnat včerejší resty a navštívit Antelope Canyon. Nejlepší světelné podmínky pro focení v něm sice panují právě v podvečer, ale hold se budete muset spokojit s mými rozmazanými fotkami a na ty ideální se kouknout do National Geographic :-)

Možná si říkáte, co to je za „divný“ kaňon, že se na něj tak těším. Většina z vás ale určitě moc dobře zná Windows pozadí na nichž jsou mnohobarevné skalní tvary. Ano, tak přesně tyhle skalní skulptury hýřící všemožnými barvami najdete právě v Antelope Canyonu. Já jsem se na radu místní indiánky nevydal do navštěvovanějšího Upper Canyonu (Antelope canyon má dvě části .. „upper“ a „lower“), ale do né tak reklamovaného, avšak prý mnohem hezčího Lower Canyonu. Ten je oproti prvně jmenovanému mnohem více zapuštěn do země a podobá se v některých místech spíše až jeskyni.

Kaňon je přístupný jen po skupinách a s domorodým průvodcem, který vám ochotně ukáže všechna místa a úhly, nejvhodnější pro fotogafování jednotlivých skal. Sestup do hlubin kaňonu trvá něco přes hodinu, načež se další půl hodiny vracíte zpátky po povrchu. I za tu pouhou hodinku strávenou v podzemí ukázala poušť svou moc a zvýšila teplotu na obvyklou úroveň „vedro na umření“. A tak jsem sedl do auta a užil si perfektní autoturistický výlet kolem jezera Lake Powell krajem Navahů skrze známé Monument Valley a celý Utah až na hranice Colorada.

Byla to nádherná jízda plná neuvěřitelných výhledů a k tomu stvořených panoramatických cest. Nevybral jsem si samozřejmě cestu přímou a nejkratší, ale křižoval pláně a skalní masivy stylem rozhodnutí se až na křižovatce kam, kterým směrem a jakým terénem se vydám další hodinu. Čím zajimavější a náročnější, tím samozřejmě lépe a přiznávám, že za některé trasy by mě takříkajíc „maminka rozhodně nepochválila“. Opravdu nepochválila, obzvláště za jednu, která se šplhala přímo stěnou jednoho z kaňonů po cestě místy spíše připomínající hliňenou římsu na níž jsem každou chvílí čekal kdy se utrhne a celá i s autem sesune dolů do půlkilometrové propasti. Pochválen či nepochválen, vybral jsem si moc dobře, protože zážitek to byl překračující návštěvu jakéhokoliv Grand Canyounu a podobně.

Navíc po zdolání této skalní stěny mě čekala nádherná náhorní plošina, pozvolna se svažující k už úrodným nížinám Utahu, pryč z pouště a stepi. Během dne jsem projel více jak 650 kilometrů které mě postupně vyvedly z pouště a v podvečer už jsem pádil krajinou né až tak vzdáleně podobnou našim zeměpisným podmínkám. Při hledání ubytování jsem dokonce trochu neplánovaně překročil hranice Coloráda, čímž jsem se dostal do jiného časového pásma. O hodinu blíže domovu, ale o hodinu, která mi teď chybí a o kterou budu mít kratší spánek. Takže ... dobrou noc :-)