Maroko a Lisabon

Cestou necestou

1 - Do Lisabonu

2 - Lisabon a do Maroka

3 - Fes

4 - Sahara a Todra

5 - Dades a do Marakeše

6 - Marakeš

7 - Casablanca

Strach o zaspání mě během těch dlouhých čtyř hodin spánku víc jak desetkrát probudil a donutil vždy zkontrolovat čas. Ke svěžesti jsem tudíž kolem šesté ráno měl poměrně daleko, ale je třeba využít každou chvilku k průzkumu Lisabonu. A ten mě nezklamal ani na podruhé, ikdyž to z přiložených fotek nejde bohužel moc vidět. To co dělá Lisabon Lisabonem je totiž hlavně atmosféra.

Mým ranním cílem bylo zastihnout východ slunce z vyhlídky nad konventem, což se mi prakticky povedlo, ale za cenu menšího sportovního výkonu. Lisabon je totiž hodně kopcovité město a vyhlídky bývají bohužel zpravidla právě na těch nejvyšších místech :-). Lisabonci ale chození do kopců očividně moc nemusí, a tak mají na každém rohu postavený nějaký výtah, většinou ale dobře ukrytý a známý jenom místním. Vyjímkou je historický výtah svatého Justa navržený samotným panem Eifelem.

Na jízdu výtahem se vztahuje čtyřiadvacetihodinová jízdenka MHD, jenž jsem si včera po příjezdu koupil, a tak jsem se projel i já. I když až směrem dolů :-). Pohyb je prostě pohyb, to spíš směrem dolů bolí kolena :-). Poslední zbytek volného dopoledne jsem prošel ještě zbytek údolních pamětihodností a k poledni pomalu zamířil na letiště.

Tu se mi ovšem vybavila vzpomínka na včerejší předsevzetí nechodit na letiště včas, a tak jsem se vydal ještě opačným směrem k věži Torre de Belém, jednomu z hlavních symbolů Lisabonu, ležícímu ale hodně daleko od centra. Asi ve dvou třetinách cesty jsem bohužel musel svou snahu vzdát a u stejnojmenného paláce se otočit k návratu.

Cesta na letiště byla divoká a už už jsem měl v telefonu připraveného k přivolání Ubera, ale nakonec nebylo potřeba a zvládl jsem to přeskakováním mezi linkami autobusů a metra. K letadlu jsem dorazil těsně před nástupem do něj. Jinými slovy neúspěšný pokus o zmeškání letadla a místo nádherného Portugalska plného příjemných lidí a omamných vůní mě teď čeká špinavé Maroko, kde prozatím o vůních nemůže být ani řeč.

Vím už totiž o čem mluvím, protože tyto řádky píšu už v Maroku po cestě vlakem z Casablanky směrem na sever do městečka Fes. Prozatím je Maroko oproti mému očekávání sice v plusu, ale ten hlavní nápor příjde teprve zítra. Momentálně ale hledám hezká slova hodně ztěžka, protože díky mé šikovnosti mi nejdříve ujel vlak na který jsem hodinu čekal :-) a asi deset minut na to se mi podařilo rozbít tablet. Prozatím ale drží pohromadě, takže vám můžu ukázat pár prvních snímků z Maroka a mé půlnoční cesty pěšky skrze Fes.

Jenom malá poznámka na konec: je další den ráno, odolal jsem pokušení koupit si předražený výlet kopírující mou plánovanou trasu na příští dva dny a tak se vydám směrem k Rissani na vlastní pěst a navíc budu celou dobu nejspíše bez internetu. Tak mi držte palce :-)