Řecko

Na sever a na jih

1 - Athény

2 - Mykény

3 - Santorini

4 - Zpátky na pevninu

5 - Příjezd do Meteory

6 - Meteora

7 - Soluň

8 - Varšava

Jako trest za včerejší rouhání vůči starořeckým šutrům(pardon - památkám) jsem si dnes naordinoval návštěvu starodávného zaniklého města Mykéný. Zasvěcení vědí a těm ostatním ( normálním historickým analfabetům jako já :-) ) to řeknu jednoduše. Jestli jsem si včera stěžoval na poházené šutery, tak Mykény jsou králem šutroví a asi to nejnenápadnější poházení šutrů uprostřed ničeho široko daleko :-).

Mykény leží na Peloponézském poloostrově, kam všechny autobusy vyjíždějí z jediného autobusového nádraží v Athénách. Jmenuje se příznačně Ftel a stojí úplně mimo síť metra. Po troše bloudění se přede mnou objeví při chůzi po krajnici dálnice :-) nenápadný vjezd do obrovského dvora plného autobusů a jsem konečně tam. Spoj na Mykény odjíždí za deset minut, ale už v něm bohužel není žádné volné místo. Čekání hoďku a půl na další spoj mi ale příjde vhod, protože jsem ještě nesnídal a nemám u sebe žádné jídlo. Následný boj s obřím 7days croasanem chvilku trvá. Vím, že to není moc zdravé ani řecké, ale musel jsem ho prostě vyzkoušet. Čtvrtkilový croasan velikosti obří vánočky, plněný v celém objemu nutelou je prostě sousto. Ještě mi zbylo kousek i na oběd :-).

Do Mykén skoro nikdo po vlastní ose bez auta nejezdí a autobus má zastávku v asi 5km vzdálené vesnici Fichti. Naštěstí se mnou přijely i dvě rusky, s kterými se můžeme podělit o taxíka k ruinám. A šutrové město nezklamalo. Jedinou trochu dochovanou věcí je vstupní brána se lvy v průčelí.

Už aspoň vím, proč je právě tahle brána na všech pohlednicích a stránkách k Mykénám :-). Dobře, přiznávám, ještě kousek za branou můžete vidět trochu dochované královské pohřebiště. Ale zbytek jsou opravdu jen chodníčky mezi ledabyle poházeným kamením. Nicméně si Mykéňané dovedli před pár tisíci lety vybrat pro to pohazování kamenů moc pěkné místo. Až na ten hic je tady totiž nádherně.

Malé překvapení přichází až z druhé strany návrší, kde se hned vedle studny zavrtává do skály nějaká podzemní chodba. U vchodu jsou sice patrny pozůstatky zábran oznamujících zákaz vstupu, ale jelikož je chodba mizející v úplné tmě kluzká a pro turisty v žabkách neschůdná, nikdo na dodržování zákazu nedohlíží. Ovšem teď je tady jeden čech, kterého žádné zákazy nezajímají, navíc s baterkou po ruce a bez žabek, takže ... :-)

Párek mladých poláků se mě jal hned následovat, ale trochu si nevšimli, že oproti jejich sandálkům mám pohorky, a chudáci se pak na kluzkém schodišti zasekli a nemohli najednou ani tam ani zpátky. Nakonec se zpátky nahoru samozřejmě vyškrábali, ale chudák chlapec dostal následně od slečny pěkně vynadáno :-). I mne čekal po návratu na povrch trest v podobě zničujícího vedra. Neříkaly náhodou předpovědi, že má být tento týden maximálně 25 až 28 stupňů? Asi si půjdu stěžovat na řecké ministerstvo počasí, protože vědět o takových teplotách, tak mě do Řecka nikdo nedostane.

A v tomhle vedru mě čekalo 5km chůze zpátky dolů do vesnice, protože taxikáři to už vzdali a odjeli domů. Aspoň jsem si po pár stech metrech pochodu všiml malého parkoviště s nenápadným vstupem na další šutrové naleziště, jemuž vévodila obrovská podzemní stavba.

Při odchodu z šutroviště jsem potkal dvojici poláků(ano těch ze štoly :-)), kteří mě zbytek cesty do vesnice svezli autem. Zpáteční cestu do Athén si už díky osvobozujícímu spánku moc nepamatuju a pokračoval jsem v něm i po přežíračce v šikovném rychlém občerstvení nedaleko hostelu. Šílené jméno té řecké delikatesy si už nepamatuju, ale byla to taková dobrota, že jsem si to dal nakonec dvakrát a proložil jedním řeckým pivkem :-). Já vím, já vím, že ho nesmím, ale po takovém nášupu šutrů a vedra si prostě jedno zasloužím. Navíc zítra ráno mě čeká vstávání v 5:30, což pro sovu jako já bude ... vlastně nemožné :-)