Andalusie

Cestou necestou

1 - Malaga

2 - Granada

3 - Cordoba

4 - Sevilla

5 - Gibraltar

6 - Ronda

Pro čtenáře mého včerejšího povídání asi nebylo moc těžké uhodnout, že místo našeho přenocování bylo v pohoří Sierra Nevada kousek nad stejnojmenným horským městečkem. Nadmořská výška přes dva a půl kilometru udělá svoje, takže ranních asi 7 stupňů člověka řádně probralo. Oproti lidem pobývajících touto dobou trochu severněji nám později kosti řádně prohřál slunečný den se skoro třicítkovými teplotami. Snídaně byla vydataná, dobrá a pro některé i poučná :-) ... jako pro mě, který v panice málem začal rozebírat toustovač, do něhož mi zapadl chleba - a ona to byla automatická mašinka, která hotový toust `vyplivla` v jiné části přístroje :-). Nasyceni a ponaučeni jsme po snídani vyrazili na malý výlet do hor k univerzitní observatoři s krásnými výhledy.

Ikdyž jenom pár kilometrů vedle, dole na plážích, panují celé léto nechutná vedra, tady v horách je úplně jiný svět. Kousek nad observatoří dokonce narážíme na zbytky sněhových polí.

Trocha blbnutí se sněhem, milión fotek, běhání mezi návršími a kolem jedenácté se vydáváme na cestu dolů. Tedy s malou pauzou zpátky u hotelu, protože jsme si zapomněli rezervovat ubytování na večer. Včera vybraný hostel je už bohužel vyprodaný, tak rychle vybíráme jeden penzion v centru Cordoby. Pak už ale následuje serpentinové dovádění při cestě dolů. Bohužel dost limitované, protože naše vozítko, ač můj oblíbený Focus, disponuje zasr*** slabým motorem a pneumatikama prokluzujícími i při `pomalém` rozjíždění, takže poměrně spořádaná jízda do údolí :-). Cestou do Cordoby zastavujeme u pevnosti Fortazela de la Mota. Mělo jít jenom o malou vsuvku na cestě, ale ukazuje se, že pevnost je mnohem zajimavějším místem než několik slavných měst dohromady :-)

Takže zase pobíhání a skákání dvou `malých kluků` po hradbách, sklepeních a točitých schodech. Pevnost je krásně zrekonstruovaná a jde vidět, že mnoho částí včetně obrovských bloků hradeb a věží bylo zrekonstruováno=znovu postaveno nedávno. Překvapivá je hlavně rozlehlost pevnosti, takže nabíráme docela velké zpoždění. Další vybrané zajimavosti na cestě proto vynecháváme a frčíme přimo do Cordoby. Po zprvu marném hledání pensionu nebo spíše snaze k němu dojet(stojí totiž jak se ukazuje v pěší části města, kam žádné auto nemůže), parkujeme na protějším břehu řeky, rychle se ubytováváme a spěcháme si prohlédnout slavnou Katedrálu Mezquita - neboli takového míšence katedrály a mešity.

Je to tak tak, protože při opouštění areálu za námi už zamykají vrata. Mešita je nádherná, ikdyž ve stínu polední návštěvy pevnosti Fortaleza de la Mota dojem z ní trochu bledne. Hned naproti mešity stojí pevnost Alcázar de los Reyes Cristianos, takže zase hradby, věže, ale navíc systém překrásných zahrad s mnoha jezírky a dokonale střiženými keři a stromy.

Během prohlídky pevnosti začíná pomalu zacházet slunce a tak už za šera procházíme tam a zpátky most Puente Romano a za už úplné tmy brouzdáme malými uličkami od památky k památce a jako obvykle hledáme něco na zub :-)

Vzpomínce na večeři se radši vyhnu. Chtěl jsem poznat špaňělskou kuchyni a bohužel to nedopadlo dobře. Asi jsem se se špaňělskými chutěmi moc nestotožnil a většinu jídla vrátil. Spravil to až kousek pizzy při cestě zpátky k pensionu :-)