Belgická mise

Hurá do Belgie

1 - Frankfurt a Hanau

2 - Ronneburg

3 - Lucemburk a do Belgie

4 - Bruggy,Ostende,Calais

5 - Gent a Antverpy

6 - Würzburg

V neděli odjížděli všichni do Mnichova pro Ondrův nový pas a já se konečně vydal brzy ráno po páté směr Belgie. Ikdyž nejdříve malou zajížďkou do Lucemburska, které prý má být podle Martinova doporučení mnohem zajimavější než rovinatá Belgie. A opravdu, hlavně samotné město Lucemburk, rozkládající se na úpatích hlubokých kaňonů tvořených soutokem řek Alzette a Pétrusse, stojí za to.

Lucemburk sloužil kdysi jako jedna velká vojenská pevnost a skály nad údolími jsou protkány spletí podzemních chodeb. Má představa rychlé prohlídky tunelů se trochu zvrtla a nakonec jsem více jak hodinu bloudil labyrintem kasemat. :-)

Útrobami skal můžete sestoupit až na samé dno roklí, takže pobíhání tunely je pestré i v horizontální rovině a zpátky na povrch jsem vylezl docela uřícený :-).Sestupovat do údolí se mi už tudíž moc nechtělo, a tak jsem zbytek dopoledne strávil procházkou po horních hranách jednotlivých roklí kolem kostelů, paláců, muzeií a mnoha mostů.

Před odjezdem z Lucemburku jsem ještě natankoval po okraj plnou nádrž, protože benzín je tady přibližně stejně drahý jako u nás, takže asi o 9 korun na litr levnější než ve všech okolních zemích do nichž směřuju :-). S plnou nádrží nastal konečně čas zamířit na sever do Belgie – hlavního cíle mé výpravy. Prvním belgickým zastavením byl památník na místě asi nejznámější (a poslední :-)) napoleónské bitvy u vesničky Waterloo.

Waterloo leží jen pár kilometrů pod Bruselem. Ten jsem se ale rozhodl vynechat úplně, protože Brusel mám ještě v paměti z mé nedávné týdenní pracovní návštěvy. Ikdyž „nedávné“ ... později mi došlo, že to je na týden přesně jedenáct let, co mě sem „nedobrovolně“ poslali pracovat z Ostravy pro jednu nejmenovanou :-) firmu, a ta už mě ze svých spárů nepustila. A tak jsem se při prujezdu Bruselem aspoň na chvilku zastavil a nostalgicky zavzpomínal u kancelářské budovy, kde to tenkrát všechno začalo.

Před návštěvou Diegemu(část Bruselu, kde kanceláře stojí) jsem se ale ještě zastavil u jednoho restu z mé poslední návštěvy. Nestihl jsem se tenkrát totiž podívat k samotnému symbolu Bruselu - k Atomiu.

S odjezdem z Bruselu zašlo slunce a do městečka Gent jsem dojel už za úplné tmy. Po troše hledání se mi povedlo najít náhodně vybraný hostel Hostel47, kde mě přivítal moc sympatický pan majitel a za cenu postele v šestilůžkovém společném pokoji mi dal vlastní samostatný pokoj ... s šesti lůžky :-)