Přihlásit


X
Zdolané vzdálenosti

475km
0km
5 852km
53km
536km

My Flightdiary.net profile

Maroko a Lisabon

Deník
Cestou necestou
1 - Do Lisabonu
2 - Lisabon a do Maroka
3 - Fes
4 - Sahara a Todra
5 - Dades a do Marakeše
6 - Marakeš
7 - Casablanca
Fes
2017-01-31

Volba prvního marockého ubytování dopadla na výbornou. Poměrně čisto, smrad snesitelný a dokonce tekoucí teplá voda :-). O chod rijádu se majitelům stará jedna Nizozemka a jedna Kanaďanka, takže to jde znát. Využil jsem tak příležitosti a pořádně se prospal až do desíti. Stejně snídani tady podávali až od půl desáté :-). Ani jsem vám ji nevyfotil, ale byla výborná. S plným žaludkem jsem si už jenom dal sprchu, udělal pár fotek ze střechy ubytovny a vyrazil do ulic Fezu.

Fes ze střechy riádu

Spleť úzkých opuštěných uliček mě ani nevím jak dovedla k branám staré mediny plné taky nepřehlednou změtí cestiček, ale plných malých krámků a davu lidí. Kupodivu většinu tvořili místní.

Slepice na prodej :-) Ze mnou se potilují ještě i kachny.

Proto asi na mě ještě nedolehla síla otravných arabášů, protože se nacházím trochu mimo úplné turistické centrum a hlavně absolutně mimo sezónu. Ovšem to si nevykládejte tak, že bych byl schopen někudy projít bez povšimnutí, to rozhodně ne. Každému místňákovi při pohledu na mně hned zajiskří očička a jme se okamžitě s vervou nabízet svůj enormně předražený produkt. Ale tak nějak neotravně :-)

Probrouzdávám se tedy centrem sem tam a nasávám atmosféru, až mě přemůže hlad a v jedné z pouličních jídelen se přecpávám několika chody jídel. Ups, zase jsem vám ty dobroty nevyfotil, ale když já mám vždycky takový hlad :-). Příště už opravdu, slibuji. Teď ale je čas skočit na petit taxi a nechat se odvéz do nové části Fezu, kde se nachází i autobusové stanoviště firmy Supratours s níž se mám během noci v úmyslu přepravit na jih do Merzougy. Do odjezdu ale ještě zbývají dvě hodiny, a tak mam dost času na prohlídku nového města.

Zprvu vypadá ospale, ale vše se mění se západem slunce, kdy se na ulicích objeví kvanta stánků a mraveniště lidí. Před nástupem do autobusu si ještě dávám preventivně proti hladu salát v restauraci vedle autobusáku. Tentokrát nejsem hladový, takže tady je fotka, ikdyž jenom salátu :-) Ale nenechte se mýlit obrázkem, je obrovský tak, že jej mám až problém sníst. Tam někde uvnitř je i kopeček rýže, plátky sekané a kupa tuňáka.

Zajímalo by mě, jestli jen všichni Maročané jsou takové zdravotní trosky, a nebo čekají teď nějaké zdravotní problémy i mě. Těm, kteří mě znají už určitě přišla na mysl má zdravotní fóbie a věřte, že dneska dostala pořádně zabrat. A to tentokrát nemám na mysli nastydlou polovinu maročanů, nezvyklých krutým zimním teplotám kolem deseti stupňů. Od první hodiny jízdy busem se paní ob jedno sedadlo dala do zvracení a nepřestala celou cestu. Aby jí nebylo smutno, tak druhou hodinu se k jejímu vrhání šavlí přidal ještě syn sedící vedle mě a třetí hodinu pro změnu zkolabovala paní někde vzadu. Celý autobus si s ní dal zajížďku k doktorovi, odkud ubožačku po skoro hodině odvezla sanitka. Její rodina pak nastoupila zpátky do autobusu a my mohli pokračovat dále. Ani jsem však nestačil zamhouřit oko a už celý autobus probral dýchací záchvat holčičky dvě sedadla přede mnou. Nic pěkného. Místy to vypadalo hodně vážně, až člověk pochyboval, jestli vůbec přežije. A tak jsme skončili znovu v další nemocnici. Prostě takové Normální cestování autobusem po Maroku :-).