Řecko

Na sever a na jih

1 - Athény

2 - Mykény

3 - Santorini

4 - Zpátky na pevninu

5 - Příjezd do Meteory

6 - Meteora

7 - Soluň

8 - Varšava

Zvonící budík ukazující číslovku 5:30 a za okny tma, to není vůbec, ale vůbec moje představa ranního vstávání. Jenomže trajekt na jih vyplouvá brzy ráno, a tak se nedá nic dělat. Ano, slyšíte dobře - chystám se na moře - takové to mokré odporně slané, čemu se většinou vyhýbám jako čert kříži. Jenomže cestuji po Řecku, a to je země ostrovů, takže musím navštívit aspoň jeden.

Volbu mám jednoduchou, protože všechny ty Kréty, Naxosy, Parosy a Korfy ukázkově splňují mou představu nepříjemně vyprahlých mi nevábných středomořských ostrovů. A tak si i přes značnou vzdálenost od Athén vybírám ještě vyprahlejší sopečné Santorini :-). Plavba je to dlouhá, ale rozhodně ne nudná. Většinu cesty proplouváte mezi různými ostrovy, na kterých trajekt občas i zastaví, až se uprostřed odpoledne před vámi objeví sopečná kaldera s typickým osídlením vrcholků skal bílo-modrými domečky a kostelíky.

Tuto typickou siluetu Santoriny tvoří dvě městečka. Hlavní město Fira uprostřed ostrova, a pak městečko Oia na severozápadní špičce. Nový přístav trajektů je vybudovaný naopak na jihovýchodním výběžku, a do Firy je třeba dojet autobusem skrze vnitrozemí. Po vysednutí z autobusu v hlavním městě (no spíše městečku :-) ) vám ani nepříjde, že tohle je světoznámé Santorini. Prostě taková obyčejná dědinka s pláckem pro pár autobusů. Ale stačí ujít pár bloků, přehoupnout se přes hranu útesu a už máte jasno, kde jste :-)

Městečko Oia leží cca 13km západně a vede k němu z Firy po útesech horská stezka. Takže rychle ubytovat, odložit si věci a hurá do Oia. Zprvu procházíte centrem Firy a nekonečnými vyhlídkami mezi modrobílými staveními, ale to pravé dobrodružství začíná až za městem, kde pokračujete následujících cca 7 kilometrů vulkanickým hřebenem úzkými chodníčky v sopečném štěrku. A tady přichází problém. Dnešní mohutný vítr zdvihá oblaka sopečného prachu, což mě mnohdy nutí zastavit a se zavřenýma očima čekat, než přejde hlavní nápor prašného vichru. Brzo mám nejen oči, ale i nos, ústa, vlasy, boty a prostě všechno plné červeného prachu.

Prach neprach je třeba pokračovat, protože západ slunce se blíží a nejlepší výhled na něj je prý právě z Oia. Aspoň si dám pořádně do těla. Takže svižnou chůzí a místy klusem :-) zdolávám vrcholky na hřebenu jeden za druhým, až mě krásně barevná pěšinka plná cizokrajných květů přivádí na úplnou špičku ostrova Santorini do městečka Oia. Jeho vrcholové uličky už jsou plné lidí čekajících na západ slunce. I tady jde o turisticky profláklou událost, jenomže kdo by si tu nádheru chtěl prostě nechat ujít.

Sedím na ruinách starého byzantského hradu ještě dlouho po západu slunce a pozoruji Oiu, rozsvěcující se do nočního hávu barevných uliček a nasvícených bazénů. Ani se mi nechce odejít, ale poslední autobus zpátky do Firy odjíždí 21:30. Nakonec se přemluvím a odcházím dostatečně v čas. Jenomže při courání se uličkami s pohádkovými obchůdky ztrácím při focení pojem o čase a na zastávku přicházím patnáct minut po odjezdu autobusu :-).

Naštěstí mám doslova "z prdele kliku" :-), protože ani né za dvě minuty přijíždí autobus - se sedmnáctiminutovým zpožděním :-). Cestou od autobusu k hostelu mě ve Fiře zláká ještě jeden gyros a pivo, ale teď už se jdu konečně umýt od nánosů prachu a vy si mezitím prohlédněte fotky v galerii. Nějak jsem dneska nedokázal vybrat pár fotek a dal jich tam snad třikrát tolik než obvykle :-)