Irsko

Útěk před létem

1 - Severní Irsko

2 - Achill Island

3 - Cliffs of Moher

4 - Dingle a Ring of Kerry

5 - Ring of Kerry a Cork

6 - Cesta do Dublinu

7 - Belfast a domů

Město Galway není zrovna rájem parkování a bezplatně tady na ulici můžete stát jenom od půl sedmé večer do půl deváté ráno. Měli jsme tak aspoň přesně daný nejpozdější čas, kdy musíme vyrazit :-). No bylo to tak tak, ale před devátou jsme bez pokuty nechali Galway za zády a pokračovali na jih s první zastávkou u hradu Dunguaire Castle.

Moc pěkný hrádeček. Takový malý, kompaktní ... hned bych si ho uměl představit předělaný v moderní sidlo. U Věrky jsem se sice s pochopením pro mou hradní vilku nesetkal, ale osobně mám v tomhle ohledu už dávno jasno ... pokud se stane zázrak a budu muset někdy někde doopravdy bydlet, tak ten dům musí mít rozhodně minimálně 30-ti metrovou věž ... a nejlépe s cimbuřím :-). Dobře, dobře, spokojil bych se když tak i jen s 25-ti metrovou :-) . Mám ale jisté obavy, že mi můj stavební sen asi jen tak nevyjde. Takže si jdu své touhy po výškových stavbách radši prozatím schladit opačným směrem - pod zem. Jmenovitě do jeskyní Aillwee Cave.

Jeskyně má ve znaku medvěda, jehož pozůstatky se v ní nalezly. Drobnou záhadou zůstává, jak se sem dostaly, protože medvědi v Irsku nežijí a nikdy nežili :-). Takže prozatím jediným vysvětlením je jejich původ ještě z doby, kdy Irsko bylo pevninou spojeno se zbytkem Evropy. Pokud se ovšem vědci dobře dívali a nespletli si medvědí kostru s něčím jiným, protože je tady opravdu tma. A nejen ta slavná jeskynní - tady mají totiž tmu, ikdyž mají rozsvíceno :-). Ne nadarmo jeskyni říkají Very Dark Cave. Jenomže poměrně temno nás bohužel čekalo i po návratu na povrch. Krásné slunečné dopoledne se totiž během našeho pobytu v podzemí změnilo opět v ten zatažený šedý hnus.

Těch pár šutrů poskládaných jakoby do stolu pod zamračenou oblohou je Poulnabrone dolmen. Neboli hrobka pocházející z doby přibližně 4200 let před Kristem. Takových dolmenů je po Irsku rozeseto skoro 180. Pravěcí lidé za neolitu neměli asi moc co dělat a hráli si se šutrama :-). Jinak dolmen na fotkách vypadá velký, ale ve skutečnost je jen o trošku vyšší, než já ... prostě drobeček :-). Moc dlouho jsme se u něj ani nezdrželi a rychle pokračovali k dnešní hlavní zábavě, útesům Cliffs of Moher.

Útesý dlouhé 8 kilometrů a čnící do výšky až 214 metrů jsou kromě své úchvatnosti a nádhery také zajímavé výskytem jednoho známého ptáka. Jmenuje se papuchálek, a jestli jsem se vám ještě nezmínil, tak to je ta plyšová potvora, co cestuje s námi, a která předevčírem testovala whisky v Bushmills :-). Živého papuchálka se nám vidět bohužel nepodařilo nikde během několika kilometrové cesty po hraně útesů. Asi přes den prchají před turisty, kterých jsou tady kvanta. A vsadím se, že jich tady už i pár plachtilo ze skály dolů, protože se všichni v klidu promenádují po úplném kraji bez ohledu na dost nestabilní skálu. My se zpátky na parkoviště vrátili v plném počtu dvou osob a vyjeli rychle k místu našeho dnešního noclehu na poloostrově Dingle. Během tří-hodinové cesty autem člověku pořádně vyhládne, takže něco lehkého k večeři přišlo vhod :-)

Smích mě po přecpání se kuřetem přešel, a teď se jdu jenom odvalit do postele a trávit. Mám na to skoro 6 hodin :-)