Dopolední probuzení do zimy a mrholení není vůbec tak příjemné jako předešlá večerní(tedy vlastně ranní :-) ) koupel v horkém bazénku. Zdrojem teplé vody v termálních jezírcích jsou prameny vyvěrající ze země kousek výše. Na malém pahorku z podzemí bublá, vystřikuje a poprskává vřící voda a někdy dokonce jen pára z děr a sopouchů rozličných barev.
Mezi bublajícími studánkami se i trochu ohřejete, ale také nasmrádnete, protože vaječné aroma je všudypřítomné :-). Z Hveravelliru vede ještě pár desítek kilometrů terénní cesta, takže jízda na sever trvá zase poněkud déle, ale s příjezdem na asfaltku u Varmahlid začínají ubíhat kilometry mnohem rychleji.
Cestou na sever k moři se ještě zastavujeme u malého ale krásného kostelíka s hřbitovem Vídimýrarkirkja a následně ve skanzenu Byggdasafn Skagfirdinga s kostelíkem a domky s rašelinovou střechou.
Jde poznat, že vjíždíme z divočiny zpět k hlavní silnici - všude plno turistů :-). Skanzen je totiž na severní trase jedním z hlavních lákadel. Není divu, malé hospodářské chaloupky působí pohádkově jak z příběhů o trpaslících a celý areál je zasazen do nádherné krajiny. Rašelinovou střechu se zeleným porostem má dokonce i hlavní budova s informacemi :-)
Od skanzenu to je už jenom kousek k severnímu pobřeží Islandu. Přímořským městečkem Sagafjordur jen projíždíme s malou fotozastávkou u pláže a pokračujeme o jeden fjord východněji do přístavního města Akureyri. Kromě kostelíku a krátké uličky s barevnými dřevěnými domky tady toho moc není.
Nad městem islanďané vybudovali lyžařské středisko. Zajíždíme sice asi do třetiny hory ke spodní stanici lanovky, odkud je výhled na město, ale nic co by stálo za focení :-). Už jsem se prostě asi těšil do kempu hned dole pod kopcem a na další dávku těstovin s protlakem, obohacených tentokrát výborným nakrájeným párkem :-)
![]() |
|
![]() |