Asi jsem opravdu na severu. Ač v autě a ve dvou zimních bundách, tak jsem promrzl přes noc pořádně. Poučen z předešlých nezdarů tudíž okamžitě objednávám na večer ubytování (ano, připojen k wifi drahého hotelu vedle mého spacího parkoviště :-) ) a vyjíždím na západ. Původně tedy na sever k zřícené jeskyni poblíž Bullers of Buchan, ale po skoro dvouhodinovém trčení v zácpě kolem Aberdeen to vzdávám a otáčím na západ k ostatním vybraným zajímavostem. Poslední tři dny trochu změnily mou představu o Skotsku a skotské krajině, což se ale rychle mění zpět přiblížením k skotské vysočině. Ještě před tím ale návštěva hradu Balmoral Castle.
A pak už to začíná. Prudké stoupání do sedla nad městečkem Crathie otevírá překrásné výhledy na pahorkatinu náhorní plošiny. Dnešek je vůbec hlavně autovýletový (přesně jak to mám rád:-)) a v serpentinach cesty vinoucí se jako stužka mezi pahorky si to maximálně užívám. Ve všech průvodcích se dočtete o hrozně úzkých skotských cestách s vyhýbadly, ale ani mi to nepříjde. Nebo možná my řidiči z D1 utužení předjížděním v pruzích pro střídavou jízdu to vnímáme trochu jinak :-)
Dole po údolích je roztroušeno nespočet palíren whisky. I přes můj nezájem o tuto pochutinu zkouším navštívit jednu z těch nejznámějších ...
I jako nepříznivec whisky, jsem si tady přišel na své. Obrovské bublající kotle, gigantické dřevěné sudy s kvasem a hlavně ta vůně. Nemám ani slova jak ji popsat, ale nejradši bych ji nákrájel a snědl :-). Při hledání palírny Glenlivet jsem nejdříve omylem vjel do areálu palírny Chivas ve vedlejší vesnici :-). Jaké je mé překvapení, když obrovské množství jejich sudů je pak k vidění i u Glenlivet. Palírny si vypomáhají a navzájem skaldují části zásob, aby při případném požáru nepřišly o všechnu whisky, o kterou se např. už 18 let starají.
Opět s pořádným zpožděním startuju do hor u Aviemare pokusit se stihnout lanovku na Cairn Gorm. Sice dělám a stíhám všechno na poslední chvíli, ale tentokrát snad prvně za mou cestovatelskou éru mi něco nevyšlo. K dolní stanici lanovky přijíždím po víc než hodinové zběsilé jízdě těsně pozdě. Chyběly mi ani né 4 minuty ... poslední lanovka právě opouští stanici.
I od spodní stanice lanovky je ale krásný výhled, jelikož leží ve značné nadmořské výšce a serpentíny sem nahoru jsem pěkně provětral. Chudák černá plechovka z Nošovic dostala pořádně zabrat, i když na oplátku spolykala půlku nádrže :-). Aspoň mám před zítřejší projížďkou čerstvě natankováno, a teď už jenom doplnit energii i sobě a trochu se prospat v doopravdické posteli. V podvečer dojíždím k věhlasnému jezeru Loch Ness. Po příšeře nikde ani památky, ale třeba se v noci vynoří a příjde na návštěvu … bydlím totiž kousek od jezera :-)
|