Maroko a Lisabon

Cestou necestou

1 - Do Lisabonu

2 - Lisabon a do Maroka

3 - Fes

4 - Sahara a Todra

5 - Dades a do Marakeše

6 - Marakeš

7 - Casablanca

Nevím jak to řidič dokázal, ale i přes dvě noční hodinové zastávky v nemocnicích jsme dojeli do Mergouzy včas, ještě před rozbřeskem. Nedbaje neodbytných náháněču, z nichž jeden mě pronásledoval i přes mou absolutní ignoraci dobrý kilometr, jsem vyrazil co nejrychleji přímo do pouště. Východ slunce se blížil a já navíc dostal ďábelský nápad :-). Teď ale zpět k poušti. Řekl bych až k pošti pouští, protože jsem právě vkročil na Saharu.

Ušel jsem pouští stěží kilometr a slunce se pomalu vyhouplo zpoza jedné z dun. V mžiku se mrazivé ráno, v němž jsem byl zabalený do všeho svého oblečení včetně čepice, změnilo jako lusknutím palcem v parný den. Znamení vrátit se zpět do civilizace.

A teď zpátky k mému náhlému ďábelskému nápadu. Návštěvníci tady v Merzugze tráví většinou dva dny, a to výletem na velbloudech do pouště, kde jim pak berbeři za na místní poměry nehorázně mastný peníz v noci křepčí u ohně. Merzuga je totiž díky své poloze na okraji Sahary v její části s písečnými dunami takovým čistě turistickým střediskem. Mě však hraní divadla s okrádáním zahraničních turistů nebere a východ slunce v poušti jsem stihl dneska, takže jsem dostal nápad ještě chytit ranní autobus směrem na západ.

Na obrázku výše už můžete vidět střed městečka Tinghir, od něhož se asi 15 km na sever do krajiny zařezává kaňon Todra.

První část kaňonu je jenom úzká průrva, do níž se tak tak vejde silnice a řeka. Na dně kaňonu, kde slunce nedohlédne a fouká průvan, klesá teplota pocitově o dobrých 20 stupňů. A tak si na tričko s krátkým rukávem musím hned přivléknout všechny tři bundy a nasadit šátek na uši :-)

Po zhruba půl kilometru se úzká soutěska rozevírá do širokého kaňonu a z vysokých skalních stěn zní polština :-). Todra je totiž oblíbeným místem horolezců, a to prý jak mi bylo řečeno řidičem taxíku hlavně těch polských a českých. Po chvilce pozorování lezců a shánění svačinky se pomalu vracím zpátky. Od Todry pochoduju ještě dobré tři kilometry přes berberské vesnice, než chytím kolektivního taxíka zpátky do Tinghiru. Autobus dále na západ mi jede co by dup, a tak se setměním už vystupuju v městečku Boumalne a nechávám se prvním dohazovačem odtáhnout do hotelu na náměstí. Po probdělé noci v autobuse jsem tak zničený, že nemám na nějaké další hledání síly a nebude mi dělat problém okamžitě usnout ani v tomhle špinavém interhotelu za pár korun.