Toronto a jihozápad USA s GoGos

Cestou necestou

1 - Letem světem

2 - Toronto

3 - Niagára

4 - Jezero Ontário

5 - San Francisco

6 - San Francisco 2

7 - Cesta do L.A.

8 - Los Angeles

9 - Las Vegas

10 - Hoover Dam & 66

11 - Grand Canyon

12 - Antelope Canyon...

13 - Aspen

14 - Denver

15 - Závěr

Ať už udělali „amíci“ chybu a nebo jde jen o mezeru v jejich bezpečnostním systému, stalo se nevídané a pustili mně bez problémů na svou svrchovanou půdu. Možná jsem tentokrát, mezi ostatními rozespalými cestujícími po vstávání ve čtyři hodiny ráno jenom lépe zapadl. Přílet do Kanady před třemi dny totiž vůbec tak hladký nebyl, ale o mém označení za nebezpečného jedince značícího potencionálni hrozbu pro Kanadskou zemi jsem se radši až doteď nezmínil, abych nevystrašil některé své, obvzvlášťe rodinné čtenáře :-)

Nicméně už je to tady. Po dalších pěti a půl hodinách strávených v letadle dnes ráno přistávám v nejzazším místě mé cesty, v San Franciscu.

Teď už mě čeká jenom „návrat“ směrem k domovu. Zprvu pomalejšího charakteru a k tomu si hned po přistání půjčuji automobilového polykače kilometrů jež mi bude dělat společnost na zbylé cestě po této velké a rozlehlé zemi. O tom, že je jak jinak než modré barvy, ani nemusíte pochybovat :-)

Počáteční boj s automatickou převodovkou a neustálé šahání po imaginární řadící páce a ještě imaginárnějším spojkovém pedálu je asi zbytečné vůbec zmiňovat. Ale když mě nikdo nechytil ani při jízdě v protisměru, tak hůře už snad nebude. Po pár kilometrech jsme si s Bobem, jak jsem svého společníka pojmenoval ale porozumněli a zdárně dorazili k hotelu v centru města. Času není nikdy na zbyt, takže čtvrt hodiny po ubytování a zaparkování jsem už sedlal další dopravní prostředek ... kolo. Mladík s ruskými kořeny zaměstnaný v půjčovně kol bral svou práci smrtelně vážně a tak i přes opakované ujištění, že jsem bycikl v životě už opravdu párkrát viděl, se jal důkladné přednášky na téma užívání jízdního kola. Takže už vím, že když chci brzdit, tak za použití dvou kouzelných páček umístěných v předu na řídítkách. Nicméně kolo se ukázalo jako ta nejlepší volba. Znám sice jedince kteří by byli jiného názoru, protože jistě každý znáte aspoň z filmu, jak je San Francisco řádně, ale opravdu řádně kopcovité město. Lysá hora by byla oproti dnešku jenom zahřívací předkopeček. Žádná opravdu hora tady není, ale když už po patnácté vyjíždíte dvoukilometrový kopec, tak vám za to nohy od srdce děkují. Po prozkoumání památek, parků a architektury vnitřního San Francisca jsem zamířil kde jinde, než k největšímu místnímu taháku, mostu Golden Gate.

Dovede vás k němu několikakilometrová pláž s promenádou vedoucí přímo z centra města. Most je na jedné straně otevřen i pro pěší a cyklisty , takže nezbývalo, než si vychutnat jízdu přes skoro tříkilometrového drobečka zavěšeného na pilířích o výšce 230 metrů nad hladinou oceánu. Za mostem se dá sjet do malebného přímořského městečka Sausalito, odkud jezdí pravidelná linka trajektu na druhou stranu zátoky do centra San Francisca. Využil jsem ji i já a na zpáteční cestě přes zátoku si vychutnal pohled z vodní hladiny na most, město, ale také známý ostrov Alcatraz, v jehož těsné blízkosti trajekt projíždí.

Teď právě sedím u piva ve sklepních prostarách hotelu za zvuku bujarého veselí místní omladiny a říkám si jakpak se vám asi právě všem daří a vstává :-) Nebudu dále provokovat a jdu se taky konečně vyspat. Uplynulý den byl opravdu dlouhý. Hodně dlouhý, a to také díky dalšímu tříhodinovému časovému posunu, takže jsem právě -9 hodin oproti ČR. Poslední dny byly všechny náročné a proto zítra mám už opravdu naplánovaný relax a popojíždění od pláže k pláži. Budu na vás na všechny při tom myslet :-)