Na cestě domů jsem poslední noc přespal zpátky u Martina. Plán byl sice jiný, ale díky mé děravé hlavě a zapomenutí mé jediné svrchní bundy v Máslovicích se vše změnilo. A to kdybych věděl, že můj návrat pro bundu k Frankfurtu byl úplně zbytečný, protože jsem o ni o tři dny později přišel podobným způsobem doma v Praze :-). Ale tak aspoň jsem si mohl pokecat s Martinem a Kendrou a druhý den mě navíc zachránila od smrti hladem v jedné zácpě na dálnici hromada sendvičů, které mi Kendra připravila na cestu. Uprostřed jedné z kolon jsem sjel z dálnice a prohlédl si městečko Würzburg.
Mají tady takový malý Karlův most(Alte Mainbrucke) se sochami, klenoucí se přes Mohan od pevnosti Marienburg do centra města. V pevnosti i ve Würzburgu panoval čilý stavební ruch a tak většina památek nebyla právě moc fotogenicka :-). Pevnost jsem vynechal, ale městečko prošmejdil křížem krážem. Určitě se tady ještě jednou musím zastavit – až jednou zmizí všechna ta lešení :-). Vsadím se, že jste o Würzburgu nikdy neslyšeli, ale je to moc pěkné městečko s nakažlivě pohodovou atmosférou.
Zbylých pár set kilometrů do Prahy už uběhlo plynule, bez kolon, a přesně tři minuty před začátkem každostředečního badmintonu jsem dorazil ke kurtům na Jižním městě :-). Povídání a obrázků jste mohli vidět k mé belgické misi hodně, ale nějak jsem se vůbec nezmínil o tom, co tvořilo dobrou polovinu mé cesty – o ježdění autem.
Já dálnice prostě miluju, a prolétat takhle Evropou a kochat se krásnou krajinou bylo na celém výletě pro mě vlastně asi to nejhezčí :-)
|