Irsko

Útěk před létem

1 - Severní Irsko

2 - Achill Island

3 - Cliffs of Moher

4 - Dingle a Ring of Kerry

5 - Ring of Kerry a Cork

6 - Cesta do Dublinu

7 - Belfast a domů

Po rychlém přeparkování auta z ulice, kde se mohlo bezplatně stát jen do devíti, jsem ještě jednou zamířil na prohlídku Kilkenny - tentokrát i s Věrkou a za světla.

I za dne je Kilkenny pěkné místo k procházce, ale na noční atmosféru to prostě nemá :-). Ve dne je ovšem oproti noci otevřená katedrála s věží a víte jak já rád vyhlídkové platformy. Obzvláště s podobně extrémním schodištěm jako mají tady. Zdejší věž totiž postavili separátně od budovy katedrály a poněkud užší než je obvyklé. Tak tak se do ní vejde malé prudké schodiště, kteří by mnozí nazvali spíše žebříkem. Nebudu práskat, ale jeden můj nejmenovaný spolucestovatel :-) po zdolání prvních dvou podlaží cestu nahoru dokonce vzdal :-)

Kousek na sever od Kilkenny leží v polích další slavné šutry, neboli dolmen Brownshill Portal Tomb. Svou pozornost si u nás zasloužil faktem, že jde o nejtěžší dolmen v Evropě s váhou okolo 100 tun. No, musela to být před těmi 2-3 mi tisíci lety pořádná fuška ho ručně postavit. A to vše jenom kvůli barbecue party nějakého nebožtíka :-).

Prohlídka pár šutrů je samozřejmě rychlá záležitost, takže za chvíli už míříme krásnou horskou silinicí skrze Glanealo Valley ke klášteru u vesnice Glendalough.

Přesněji k pozůstatkům kláštera založeného v šestém století v údolí dvou jezer (Gleann Dá Loch = údolí dvou jezer). Kolem obou jezer vedou vyhlídkové trasy, a to jak na úrovni hladiny, tak vysoko v kopcích.

Uprostřed mezi jjezery stéká z jižní strany do údolí malá říčka vytvářející asi sto metrů dlouhou kaskádu vodopádů. Takže jsme si udělali malou procházku kolem vodopádů a následně po jižním břehu horního jezera. Pár kilometrů severněji od Glendalough mají ale jiný a mnohem větší vodopád. Dokonce ten největší v Irsku - Powerscourt Waterfall.

Od vodopádu je to do Dublinu už co by kamenem dohodil slabých 30km, ale díky horským silnicím a uzavírce jedné z nich nám tenhle kousek trvalo jet více jak hodinu. Stejně ale nebylo, jak se ukázalo, kam spěchat. Mě osobně totiž Dublin nikterak nenadchl.

Jako jo, škaredé město to není, ale aspoň pro mě tady nic zajimmavého nebylo ... tedy kromě hospod :-). A ano, závěr večera jsme samozřejmě strávili v jednom z pubů s živou hudbou v proslulé ulici Temple Bar.

Pivo tady mají vynikajíci, ale taky enormně drahé(i v porovnání se zbytkem západní Evropy). Ano, zase jsem pro jednou porušil abstinenci, ale jelikož je pivo snad hlavním symbolem Dublinu, tak to ani jinak nešlo. Pořád lepší než ochutnávat druhý irský symbol - whisky :-). I tak byly dvě piva pro mě až moc a v kombinaci s opravdu skvělou živou hudbou to zapříčinilo, že bar jsem opouštěl kolem jedné ráno s nezvykle rozzářeným úsměvem :-).