Večerní procházku Liverpoolem jsem samozřejmě neabsolvoval, protože psaní stránek a přípravu dalšího dne jsme dokokončili až o půl třetí ráno. Následné vstávání v 6:30 bylo pro mně - sovu - zdrcující, ale bylo třeba přeparkovat auto stojící v modré zóně (s povolením parkovat jenom přes noc). Po skvělé snídani servírované moc příjemným klubem servírek důchodkyň, přišel čas průzkumu Liverpoolu.
Ha - venku vydatně prší - jakéžto v Anglii překvapení :-) A tak jeden pobuda s rozlámaným deštíkem a druhý ve žluté pláštěnce se proménádují městem, pro mnohé asociovaným hlavně s kapelou Beatles. Jejich fotky vidíte na každém kroku. Není téměř obchodu nebo hospody bez jejich minimálně podobizny. Mají zde samozřejmě i své muzeum v blízkosti části zvané Albert Dock. Jejich nejstěžejnější stopu však najdete v ulici Mathew street, kde se nalézá Cavern Club, v němž kdysi začínali.
Díky tomu zde později vystupovalo i mnoho dalších slavných hudebníků, jejichž jména jsou vyryta na zdi budovy.
Já osobně brouky moc nemusím, takže mně návštěva muzea nezajímala, na rozdíl od brouzdání městem a nasávání jeho atmosféry. Ikdyž `centrem města?` - možná by bylo přesnější říct nákupního centra, protože tím střed Liverpoolu prakticky je. A není divu, vše je tady výrazně levnější, než na jihu Anglie. Nakupujeme ve velkém tedy i my( jídlo a pití samozřejmě :-) ) a po odložení nákupu do auta míříme ke katedrále stojící trochu mimo centrum. Původně se nám tam nechtělo, ale ukazuje se, že katedrála je na Liverpoolu prakticky to nejlepší. Měl bych spíše napsat megakatedrála, nebo jak jsme jí začali říkat - bestie. Žáden prcek, jako Svatý Vít v Praze, ale stavba vskutku mamutích rozměrů - prý třetí největší na světě. Nemohli jsme určitě vynechat výstup na vrcholek věže, která je největší na světě a dosahuje výšky 100 metrů.
Kolem třetí byl čas rozloučit se s Liverpoolem a vyjet na sever do oblasti Lake District. S příjezdem k jezeru Windermere (největší v anglii) tvořícího bránu do jezerní oblasti jsme pochopili, že jde o takové Anglické Krkonoš - plno lidí a extrémně vysoké ceny. A to včetně ubytování, takže jsme se už předem rozhodli přespat v autě :-) Vybrali jsme si proto místo návštěvy populárních městeček a lázní na březích východních jezer cestu na západ do nitra hor k nejhlubšímu jezeru anglie - Wast Water. Volba to bylo skvělá. Cesta na západ totiž vede jedním z nejvyšších sedel.
Ikdyž cesta - spíše cestička o šířce tak tak jednoho auta s místy až 25% stoupáním. Ještě že už byl podvečer a minimální provoz, protože každé protijedoucí auto znamenalo zastavení a nebo couvání na nejbližší vyhýbadlo. Ale takové podmínky já miluju a navíc ... ta "panorámata" :-)
K jezeru Wast Water jsme dorazili tak akorát těsně před setměním, abychom si vybrali perfektní místečko k zaparkování na malé vyvýšenině hned u jezera. V hotelu s krásnějším výhledem jsem nikdy nespal :-) Trocha klábosení, večeře(z níž nám půlku ukradla myš), pivko ( teda dvě :-) ) na dobrou noc a po půlnoci se už ozývalo jezerní krajinou jenom občasné bečení ovcí, šumění větru a naše chrápání :-)
|