- Home
- Deníky
- Galerie
- Mapa
- Kontakt
 | 19 | km |
 | 368 | km |
 | 8 783 | km |
 | 8 | km |
 | 35 | km |
Hned ráno se poznalo, že jsme na vesnici. Švitořící ptáci a kokrhající kohout zahájili den hned za rozbřesku. A tak jsem popřál svému podpolštářovému pavoukovi dobré ráno a začal se těšit na snídani.
Náš průvodce Rocky vykouzlil na roštu pravé asijské (=mírně ohořelé :-) ) tousty s marmeládou a mohli jsme vyrazit na další pochod. Tentokrát ne moc daleko. Ani ne po dvou kilometrech nás nabral domorodec na korbu pickupu a odvezl zbytek cesty k sloní stezce. Jet v třinácti lidech na korbě obyčejného malého auta bylo samo o sobě dobrodružství :-) ... a co teprve následná jízda na slonovi.
Sloni byli hodní a poslouchali na slovo, ale bohužel člověk měl možnost vidět proč - místní k nim moc vlídní nejsou a formu trestu za neuposlechnutí bych nazval spíše týráním slonů. Radši se ale o vztahu Thajců ke zvířatům moc rozepisovat nebudu, protože bych se musel zmínit o ranním incidentu, kdy jeden "místňák" bez skrupulí omráčil psa. Ale to bych musel začít psát sprostě, a to se mi po dnešním skvělém dni vůbec nechce. Aspoň jsme udělali slonům radost zakoupením pár banánů a odřezků cukrové třtiny. Po asi patnáctiminutové vyjížďce na slonovi jsme přesedli zpátky na malý náklaďáček a ten nás převezl jenom pár kilometrů vedle k řece Maewang. Taková spíše bystřina, po níž jsme po čtveřicích následně pluli na dlouhých úzkých bambusových raftech.
Čekal jsem jenom krátkou projížďku někam za roh, ale užívali jsme si řeky skoro celé odpoledne. Místní navíc shodou okolností slavili nějaký svátek, a tak ve skupinkách piknikovali na břehu řeky a s oblibou se (hlavně děti) pouštěli do stříkacích vodních bitev s projíždějícími rafty :-). Můj vodě neodolný foťák, který jsem si s sebou vzal i přes výrazné nedoporučení průvodcem to ale přežil bez úhony. Takže vám můžu ukázat i následnou fotku našeho nočního VIP autobusu, kterým jsme v osm večer odjeli směrem na jih ...
|
|
|
|
|
|
|
