Přihlásit


X
Zdolané vzdálenosti

659km
0km
17 235km
108km
158km

My Flightdiary.net profile

Dubaj & Sri Lanka

Deník
0 - cestou necestou
1 - Dubaj
2 - Abu Dhabi
3 - Emiráty
4 - Dambulla
5 - Sigiriya a Polonarruwa
6 - Anuradhapura
7 - Kandy a vlakem
8 - Adam`s peak
9 - Matara a pláž
10 - 3 dny skákání domů
Adam`s peak a čajový svět
2015-03-25

Nejsou to snad ani tři hodiny co jsem usl a už mě probouzí budík mých francouzských spolubydlících. Nastavili si ho asi o dvě minuty dříve než já :-). Je deset minut po druhé v noci a je čas se rychle sbalit a vyrazit. Nacházíme se v poslední vesnici pod posvátnou horou Adam`s Peak, jejíž vrchol je našim cílem. Podle tradice je třeba horu zdolat před rozedněním, kdy se na vrcholku konají modlitby. Čeká nás 5000 schodů na vrchol ležící 2243 metrů nad mořem. Na začátku stezky vám mnich za odříkávání budhistických modliteb ováže ruku bílou šňůrkou a můžete vyrazit.

2:30 ráno - mnich za odříkávání motliteb ováže každému ruku bílým provázkem a můžeme vyrazit nahoru.

Kromě prvních pár set metrů vede až nahoru několikakilometrové schodiště přibývající s výškou na strmosti. Doslova průvod se tady koná každou noc, takže se není čemu divit, že cesta je celá osvětlená. Navíc v intervalech několikatset metrů stojí kolem schodů skupinky stánků s čajem, budhistickými tretkami a upomínkovými předměty. Dneska jsou tady turisté výraznou skupinou, ale i tak je velká část věřících a mnichů. Ve dvou třetinách cesty zjišťujeme, že máme dost času, a tak odpočíváme u čaje v jednom ze stánků. Po chvilce přicházejí dvě holky z česka(Martina a Bára), se kterými jsem se dal po cestě do řeči, když mi na chvíli kluci během mého fotografického "zdržování" utekli :-)

Odpočinek kousek před vrcholem. Času máme dost, tak proč si nedopřát dobrý horký čaj ... samozřejmě cejlonský :-)

Po zahřátí sladkým cejlonským čajem pak společně pomalu zdoláváme posledních pár set metrů. Mimochodem jsem tady rád, že je v čechách zima a díky tomu mám ssebou tolik oblečení. Je tady totiž kolem patnácti stupňů a nepříjemně silně fičí vítr. Chrám na vrcholku je už v obležení poutníků čekajících na východ slunce. Mnozí spí schoulení na kamenné podlaze kolem svatostánku a pod zvoničkou, na kterou každý příchozí zazvoní, takže nechápu jak můžou vůbec spát :-)

Vrcholek Adam`s Peak - 2243 m.n.m.. Zima, vítr a všichni pospávají na kamenné podlaze.

S přibližující se hodinou rozednění - 6:30 - se všichni pomalu probírají a s nedočkavostí "hypnotizují" obzor na východě. Věřící očima a turisté fotoaparáty :-)

Konečně - východ slunce.

Na fotkách ale chybí ranní vůně přírody mísená s kadidlem a hlasité budhistické modlitby znějící ze všech stran. Jak rychle slunce vyšlo, tak rychle poutníci opouštějí vrcholek.

Ještě chvilku zůstáváme a hřejemě se v brzkém ranním slunci, ale pak se už také vydáváme dolů. Přecijen bych se měl ještě dneska stihnout přesunout na nějakou pláž úplně na jih Sri Lanky :-). Nakonec jsem si ale vše rozmyslel. Můžou za to tak trochu i ty schody směrem dolů. Druhou třetinu cesty už skoro necítím nohy a nemůžu se ani zastavit, protože se mi nohy tak klepou, že se nejsem schopen udržet na místě. Posledních pár set metrů bez schodů působí jako elixír. I tak si v guest house dáváme v klidu připravit snídani a autobusem zpátky do civilizace(města Hatton) odjíždíme až více jak za hodinu.

Dolů ... po schodoch, po schodoch ... po 5000 schodoch :-)

V Hattonu se loučíme s Marcelem, který se vrací do Kendy a my čtyři pokračujeme vlakem na opačnou stranu do městečka Haputale. Původně jsem chtěl pokračovat až do města Elle na autobus směr jih, ale nechávám se rychle přesvědčit k ještě jednomu společnému večeru :-) Tak a teď to hlavní - cestování vlakem. Cesta nám trvala skoro 4 hodiny, ale jízda vlakem je tady něco absolutně skvělého. Když vynechám samotná úchvatná panoramata horské džungle a čajových plantáží, tak je to hlavně samotný způsob jízdy. Starobylý polorozpadlý vlak pamatující ještě skoro britskou nadvládu se úpatími hor prodírá nevelkou rychlostí. Tady ale neznají moc slovo bezpečnost, takže všechna okna a dveře jsou otevřená a ve dveřích sedí cestující s tím nejpřímějším pohledem na tu krásu kolem. Kde se hrabe nějaká 3D televize proti tomu, když sedíte z venku na schůdcích vlaku, který právě projíždí po mostě (=dva ocelové trámy s kolejnicemi) nad hlubokou roklinou na jejimž dně řve divoká řeka a vám se skýtá rozhled do okolních mohutných hor.

Hned na nádraží v Haputale (jak je tady zvykem) si nás odchytává naháněč jednoho z hotelů a po několika minutách už jsme ubytováni v domě s terasou s výhledem do údolí. V něčem to cestování ve vícero lidech je přecijen lepší - cena za ubytování :-) No ale samozřejmě hlavně v zábavě. Po krátké procházce městečkem a večeři ještě dlouho sedíme na terase povídajíc si, jak jinak než o všech těch krásných místech a zážitcích. Zas tak extrémně dlouho ale né. Přecijen den byl výjmečně dlouhý a náročný, takže únava přichází. Dobrou noc :-)