Přihlásit


X
Zdolané vzdálenosti

19km
368km
8 783km
8km
35km

My Flightdiary.net profile

Thajsko

Deník
Cestou necestou
1 - Bangkok
2 - Ayuthaya
3 - Sukhothai
4 - Golden Triangle
5 - Chiang Mai
6 - Jungle trek
7 - Sloni a rafting
8 - Kanchanaburi
9 - Uvízlí v Ratchaburi
10 - Cesta na Koh Samui
11 - Koh Samui
12 - Cesta na Phuket
13 - Phuket
14 - Ostrovy Phi Phi
15 - Koh Lanta
16 - Koh Mook
17 - Cesta na Krabi
18 - Krabi
19 - Zpátky do Bangkoku
20 - Bangkok pong
21 - Bangkok nakupování
22 - Hurá domů
Kanchanaburi
2016-02-22

Noční cesta VIP autobusem s naprosto luxusní toaletou z Chiang Mai do Kanchanaburi nebyla vůbec únavná a celkem dobře jsme se vyspali. Do Kanchanaburi měl autobus přijet po osmé hodině, ale vstali jsme dříve a při zastávce v jednom větším městě chvilku před šestou se šli ven protáhnout. Jenom se štěstím jsme čirou náhodou najednou zjistili, že tohle větší město je už náš cíl a autobus tu je o dvě hodiny dříve :-). Takže jsme si rychle vyložili věci a přesedli do prvního denního autobusu směrem k Hell Fire pass.

V šest ráno přesedáme na lokální autobus směr Hell Fire Pass.

Hell Fire Pass je horský průsmyk směrem k Barmským hranicím, v němž za druhé světové války budovali zajatí spojenečtí vojáci spolu s asijskými nedobrovolníky pod Japonským vedením železniční trať, která později dostala jméno Železnice smrti. Stavba probíhala čistě lidskou silou za použití pouze kladívek a sekáčků a zemřelo během ní skoro 13 tisíc spojenců a přes 90 tisíc místních - převážně na vyčerpání a různé tropické nemoci.

Hell Fire Pass - místo které stálo život skoro 13 tisíc spojenců a přes 90 tisíc domorodců.

Práce to musela být neskutečně těžká. Nám stačil pětikilometrový pochod zbytky železnice v tom úděsném vedru a vrátili jsme se zničeni i na první pohled. Až se nás všichni vyptávali, jestli jsme v pořádku. Většina turistů totiž absolvuje jen základní pársetmetrový okruh. Paní u pokladny nám při zjištění našeho záměru dala s sebou dokonce i vysílačku, abychom se s ní v případě potíží mohli spojit. Kdyby jste sem někdy náhodou zavítali a netoužili po fyzické námaze, tak malý turistický okruh opravdu stačí - ve zbylé části totiž nic víc zajímavého není :-). Po skoro hodinovém odpočinku při čekání na autobus směrem zpátky do Kanchanaburi jsme se přemístili jen o pár kilometrů s tím, že navštívíme vodopád Sai Yok Noi.

Vodopády Sai Yok Noi. No, ikdyž vodopády? ... možná někdy jindy :-)

Jak můžete vidět na obrázku, tak při současném vedru to nebyl moc vodopád, ale spíše čůrek vody z nezavřené zahradní hadice :-). Nevadí - za necelou hodinu jel další autobus a nechali jsme se vysadit o několik dalších kilometrů dále u odbočky k tygřímu klášteru Paha Luang Ta Bua. Od hlavní cesty je to ještě přes dva kilometry pěšky, takže jsme v tom pekelném horku byli rádi, když nám zastavil jeden agenturní minibus z Bangkoku a zavezl zdarma až za tygry :-).

Při našem štěstí jsme stihli tak akorát poslední vstup :-). V takzvaném tygřím kaňonu leží a odpočívají po žrádle mladí tygři a vy se mezi nimi můžete za doprovodu pracovníka kláštera projít, při čemž vás zřízenec vyfotí vašim fotoaparátem. No přiznávám, že jsem měl docela respekt a čekal, kdy se některý z tygrů rozhodne ze mně udělat dezert a nebo hračku, jíž urazí tlapou hlavu. Přálo nám ale štěstí a přežili jsme :-). A navíc nám kousek od kláštera zastavil dobrotivý Thajec a odvezl na korbě svého pickupu až do Kanchanaburi, kde jsme si ještě při západu slunce dojeli na vypůjčených kolech prohlédnout asi nejznámější část železnice smrti - most přes řeku Kwai.