Copak vám tak o dnešku napsat? Dnešní plány nám totiž vůbec, ale vůbec nevyšly. Ale po osmi dnech štěstí a místy až 'haluzářství' to jednou prostě přijít muselo :-) Ráno se ještě tvářilo nenápadně a po včasném vstávání proběhla bezproblémově jak koupě večerní vlakové jízdenky z Ratchaburi na jih, tak přejezd autobusem do jmenovaného města.
Vše se zaseklo až v Ratchaburi. Že vám to jméno nic neříká? Není divu. I když jde o poměrně velké město, tak jsme byli snad úlně první turisté, co do něj kdy zabloudili. A podle toho vypadá i turistická infrastruktura. Prakticky nikdo tady neumí ani slovo anglicky a hlavně v celém městě neexistuje jediná půjčovna skůtrů, stěžejních pro naši další cestu. V plánu totiž bylo navštívit dva trhy pár desítek kilometrů od města. V záchvěvu posledních zbytků snahy jsme se pokoušeli dostat aspoň na autobusové nádraží a zvládnout návštěvu jednoho z trhů, ale i to nakonec padlo. Zvítězila únava a hlavně nesnesitelné skoro čtyřicetistupňové vedro. A tak jsme odjeli tuktukem do jediného většího místního nákupního střediska a užívali si tam klimatizace a jídla skoro až do večera :-).
Nakonec ale dnešního přehmatu ani nelituju. Trocha odpočinku byla prostě už zapotřebí a navíc nám bylo dopřáno vidět život normálních thajců mimo turistické oblasti. Ono co si budeme nalhávat, všechna ta slavná místa žijou prostě svým vlastním umělým životem. Ostatně jako všechny turistické atrakce světa. Ale takhle nám bylo dopřáno poznat jedno zapadlé městečko, kde jsme atrakcí byli spíše my :-).
Po našem podvečerním prvním thajském čepovaném pivu jsme už bez problému stihli noční vlak směrem na jih ... když tedy pominu epizodu s nastoupením do špatného vlaku, ze kterého nás těsně před odjezdem průvodčí vyhodila :-).
![]() |
|
![]() |