Irsko

Léto ani pořádně nezačalo a už o sobě dalo vědět pár horkými dny kolem třicítky. Po následném poklesu teplot sice vše nasvědčuje chladnému začátku června, ale léto s jeho proradným sluncem a horkem není radno podceňovat. Takže nebudu radši nic riskovat a včas se vytratím někam na sever :-). Seznam blízkých vlahých zemí se mi ale nějak krátí a tak zle, abych jel do severských zemí(Finsko, Norsko a spol.), ještě není (ti co mě znají ví, že tyhle země i přes jejich údajnou krásu moc nemusím). Takže je na čase poznat jeden z mých posledních blízkých vlahých restů, slavný smaragdový ostrov trčící z moře hned vedle Anglie - Irsko.

Onehda jsem se v jednom článku dočetl, že takzvaný syndrom vyhoření hrozí i u cestování a výletování a jednou z rad bylo vzít ssebou na cesty nějakého necestovatele. Se mnou tentokrát jede má drahá sestra, která moc cestování neholduje, takže mi to snad vlije novou svěží krev do mých cestovatelských žil :-) ... pokud mi tedy sestřička cestou nepustí žilou :-) - například při půlnočním bloudění někde v polích bez obytování (jak je mým zvykem :-) ). A nebo pří vstávání po třech hodinách spánku kvůli chytání toho správného osvětlení nejakého šutru pro focení. Take mi jako vždycky držte palce, abych se vrátil, moc toho nepoztrácel a tentokrát i přežil :-)

Dost ale tlachání. Irský výlet začíná, a to odletem z Katovic před osmou večer, takže přeskočme radši na pár slov o tomto řekněme nultém dni.

Dvě a půl hodinky letu do Belfastu uběhly jako nic a bez zpoždění. Už už to vypadalo, že do rezervovaného ubytování v úplně severní špičce Irska dojedem brzy, ale vše se zaseklo u půjčování auta. Trochu jsme se neshodli s půjčovnou na tom, co je debetní a co kreditní karta :-). Autopůjčovna odmítala přijmout mojí debetní kartu s tím, že můžou příjmat jen kreditní karty a debetní jedině při zakoupení extra pojištění, činícího asi tři a půl tisíce :-). Málem jsem to už vzdal a oplakával tři tisíce, protože vlastníkem kreditky nejsem. Bylo by to proti mému přesvědčení někomu, ikdyž jenom teoreticky, dlužit. Ovšem při prohrabování se svými kartami jsem si všiml, že jedna, i přes to, že je samozřejmě debetní, to na sobě nemá napsáno. Takže už stačilo jen předstírat, že tohle je určitě kreditka a vše samozřejmě najednou šlo :-). A tak v tuto chvíli už spokojeně ležíme v sympatickém rodinném hostýlku kousek nad Bushmills s očekáváním zítřejšího opravdového začátku poznávání Irska.