Jugoslávie

Po půl roce ležení a rehabilitování polámané nohy nadešel konečně čas vyrazit na výlet. Na nějaké chození to ještě bohužel moc není, jenomže pro čekání na další zlepšení není čas. Určitě vám neuniklo, že venkovní teploty nebezpečně stoupají, jaro se krátí a ta odporná doba nesnesitelných veder, kterým říkáte léto, se neúprosně blíží. Takže není čas ztrácet čas a jede se na autovýlet.

Plno šílenců(a že jich je) se uprostřed hrůzoobdobí jménem léto vydává na jih k moři. A ti nejšílenější ze šílených dokonce do tak nehezké a nevábné země, jakou je Chorvatsko. Jednou jsem tento kout Evropy už navštívil a jen si potvrdil svůj názor. Ale něco tam přece mít schované musí, když tam ty davy magorů jezdí. Takže je tady pokus druhý. Tentokrát za jarního vlahého počasí, kdy se dá z auta během dne vylézt bez obavy z hrozby sežehnutí na prach pekelným Oskarem. Ten Chorvatský magnet na čechy prostě najdu, i když mám jisté podezdření že jde jenom o politovánihodný zvyk z dob, kdy se nikam jinam jezdit nedalo. No, uvidíme, třeba to taková prdel světa nebude. Hledal jsem i na internetech, ale ty mě jenom upozornily, že se prý Jugoslávie od dob mého dětství rozpadla na více malých zemí (prd..lí) :-)

Takže ... campingové vybavení sbaleno, štangle salámu taky, vyměněných pár valut, kufr nacpaný hromadou konzerv a paštik, a vyrážím směr Jugoška :-).

A s konzervami a paštikami si rozhodně nedělám srandu. Mám jich plný kufr a nebudu je váhat použít. Tuto cestu totiž beru jako drobný trénink na cestování mimo civilizace, takže žádné restaurace, žádné ubytovánía, a to ani kempy ... no uvidíme, kolik dní mi to vydrží :-). Ovšem pokud vydrží, tak bude asi drobný problém s vedením deníku. Ale nebojte, občas něco dodám ;-)