Tunis

A je to tady. Vlak se pomalu rozjíždí z Ostravského nádraží, já se začínám smiřovat s milionem věcí, které jsem nejspíše zapomněl doma a už se jen nepřítomným pohledem proháním po ubíhající krajině a těším na to neznámo co právě přichází. Nebo spíše příjde, protože cesta vlakem na vídeňské letiště je už rutina :-) Naruší ji jen průzkum českých drah vedený postarším bezrukým chlapíkem z Bruntálu. Otázka střídá otázku, pak ještě drobný pokec o životě a Rakousko je najednou jako nic za rohem. Akorát, že za tím rohem prší a prší a prší.

Takže v centru Vídně jenom vykouknu na minutu z metra a vracím se okamžitě zpátky pod zem pokračovat v cestě na letiště s malou zastávkou na giros při přestupu na autobus. Ti co znají cestování z vídeňského nádraží na letiště si teď jistě klepou na čelo a říkají jaký autobus ... prostě jsem tentokrát vyzkoušel trochu alternativní cestu - složitější, delší a navíc dražší :-). Ale ani taková cestovatelská oběť s deštěm nic nedělá a u letiště vystupuji znovu do deště.

Co se dá dělat, snad bude na jihu Francie lépe. Letím totiž do Nice, kde mě čeká dvoudenní stop na cestě do Tunisu.

Přemýšlím co vám pěkného napsat, než začnu znovu nadávat na počásí. Ano, jsem už v Nice a tady pro změnu zase prší a prší :-). Takže kašlu na nějaké noční procházky a odpočívám v hostelu. Po posledních dvou dnech to víc než potřebuju. Akorát mám tím pádem pro vás jen jednu fotku kostelíčku pořízenou cestou z tramvaje do hostelu.