- Home
- Deníky
- Galerie
- Mapa
- Kontakt
 | 6 850 | km |
Po dlouhé době okouším, co to je zdolávat hraniční přechod. Přejíždím sice jen do Rumunska, které je členem EU, ale ne Shengenu, takže dochází i na menší prohlídku Fokiho. Paní pohraničnice - těžce zmalovaná ošumtělá blondýna - se naštěstí spokojí jen s nakouknutím do kufru a prohrabáním mých ještě neustlaných dek a spacáků na zadním sedadle. V tom spacáku sice hrabala, jako by hledala migranta, kterého omylem vezu v protisměru :-). ale žádného nenašla, takže vjíždím do Rumunska a nestačím se divit. Sice není čemu, protože vesnice vypadají přesně tak jak si většina z nás představuje - polorozpadlá stavení podél cesty jak u nás před sto lety a po děravých silnicích všude hopsají cikánské děti táhnoucí odněkud otep dříví či káru se šrotem. Mám strach, aby mě s Fokim do toho šrotu nepřibrali taky, a tak po menší peripetii s nákupem rumunské silniční známky okamžitě mizím do nejbližších hor a sjíždím do údolí, kde má podle šipek na hlavní cestě být u řeky nějaká jeskyně.
Jeskyně nikde, zato neco jiného na mě vykoukne hned po zastavení. Sice jsem si ssebou nebral ferratové vybavení, protože tohle má být cestování a né lezení po skalách, ale ty dvě ferraty hned vedle parkoviště - to je prostě znamení :-). Stejně to má být jenom C-čková obtížnost, takže hurá nahoru po laně.
A dobře jsem udělal. Dneska je totiž výjmečně nádherně a nahoře ze skály se můžu aspoň rozhlédnout - lepší než jeskyně, tam se člověk takhle nerozhlédne :-)
Abych stihl obě dvě ferraty, tak jednou jdu nahoru a druhou dolů. Akorát jsem si pro sestup zvolil nechtěně tu těžší, zato i s mostkem :-)
Dolů slézám těsně před západem slunce, a když už jsem na tak skvělém odlehlém místě přímo u řeky, tak si dávám koupel a přespím tady. Omladina z nedaleké vesnice sem sice večer zajíždí pařit pod rozpadlý most na duhé straně řeky, ale přes hukot divoké vody je stejně nejde slyšet.
|
|
|
|
|
|
